Milá Báro, makové šaty mě změnily. Nevěřila bys

Především díky za Tvůj dopis. Jsi šťastná žena, když - jak píšeš - nechápeš, proč se lidi v našem věku rozvádějí. Já bych to naopak několika párům ve svém okolí vřele doporučila, protože se už léta hádají i před svými přáteli, věčně jsou zpruzelí, zahýbají si, nespokojenost utápí v alkoholu a nám všem ostatním kazí pohodu.

Ale slíbila jsem Ti minule veselý dopis, takže obraťme list.

Koupila jsem si nádherný šaty. Vypadají jako pole s rozkvetlými vlčími máky. Nabíraná široká sukně a úzký živůtek, střih z padesátých let. Zamilovala jsem se do nich na první pohled a samozřejmě jsem si je hned druhý den chtěla vzít do práce, abych zjistila, jak se v nich budu líbit ostatním.

Jenže mě znáš: klidně budu hodiny bloumat lesem, koukat do řeky, nebo strávím dovolenou v teplákách u knížek, než abych obíhala zkrášlovací služby a utrácela v buticích. A tak jsem si oblékla ty makové šaty. Zůstaly krásné, zářily na mně až tak, že jsem si v nich já sama připadala jako šedá myš. Oč víc vynikl jejich svěží dívčí půvab, o to nemožnější byla ta osoba v nich.

Vlasy u hlavy s třícentimetrovým odrostem, který mi ještě "před šaty" vůbec nevadil. Příšerná kabelka, ale vhodnější jsem k nim doma neměla. Boty, které se k mému novém a křehkému vzhledu vůbec nehodily, nehledě na to, že jsem si v nich připadala jako bez nohy, protože pravý podpatek už je prošlapaný až na kov a při každém došlápnutí klape, zatímco levý s gumou, je tichý.

Nevěřila bys, co se mnou jedny krásné šaty dokázaly udělat. Na jeden den jsem zapomněla na les, vodu, knihy, koncerty i divadla a udělala všechno pro to, abych se dotáhla a nepokazila šatům jejich veřejnou premiéru.

Takže mám nový účes, koupila jsem si boty i pásek k šatům, krásnou kabelku i bílé retro sluneční brýle. Dokonce jsem si ve svém novém životě "po šatech" nalakovala barvou vlčích máků i nehty na nohou. Pravda, nemám v lakování valnou praxi, takže naše vana vypadala jako po zabíjačce a můj palec vzbuzoval obavy jestli na něj nespadla cihla, ale snaha byla, když jsem se těmi šaty nechtěla nechat zahanbit.

A nakonec vlastně ani nevím, jestli jsem se jako makové pole vůbec někomu líbila. A co? Hlavně, že já jsem spokojená, nebo ne? Připadám si na prahu padesátky krásná, jako bych s těmi květy snad taky rozkvetla. A když ti mí tři chlapi doma, kteří mě jindy nezaregistrují dokud nemají hlad, nezávisle na sobě prohlásili "pěkný šaty," byl to už jen příjemný bonus.

Markéta

P.S.: Brzy mi zase napiš!

Báry dopis čtěte zde: Lidi kolem mě se rozvádějí. Nechápu