Milá Markéto, nejsme staré, jsme starší. A to je naše výhoda

Po dlouhé době sedám a píšu Ti dopis, ke kterému se chystám nějaký ten pátek. Vše, co jsem Ti chtěla napsat už před pár dny a týdny, je rázem pryč, neb mám jeden malý zážitek, který mě vede k dnešnímu tématu. Zamyšlení se nad tím, jakou vlastně máme výhodu, že už nejsme mladší, ale starší.

Před nedávnem jsem jela v tramvaji jen jednu zastávku. Byla plná mladých lidí, vysokoškoláků, kteří jeli do blízké VŠE. Stoupla jsem si nad dvě děvčata. Jedna z nich měla na klíně notebook, bundu a baťoh a přesto jí to nezabránilo, aby začala své věci přehazovat sousedce, stoupla si a nabídla mi své místo. Její ochota mi udělala radost, ale na druhou stranu mě pěkně vyděsila. "Proboha, vždyť já už se dostala do věku, kdy mě mladí lidé pouští sednout! Proč tak brzo? Vždyť mám ještě tolik času!"

Hezky jsem poděkovala, nabízené místo přijala (přeci jen mi bylo blbé si nesednout, nechtěla jsem ji urazit). Přesto mi to nedalo a namítla jsem: "Ale já snad ještě nejsem tak stará, aby mě museli v tramvaji pouštět sednout?!" A dívenka odvětila: "No, stará nie, ale staršia!" A to mě uzemnilo, stará ještě nejsem, ale starší už ano.

Jak Tě znám, tak jakmile se dochechtáš, tak zvedneš telefon a začneš mě utěšovat, že na těch 50 opravdu nevypadám. Ano, máš pravdu, nevypadám, říká mi to víc lidí, ale to jsou všechno mí vrstevníci, kteří to samé pak chtějí slyšet ode mě. Jenže pro ty mlaďochy už prostě stará (no dobře – starší) jsem.

A víš, že mi to vůbec nevadí? Já bych s nima neměnila. Představa, že mi je 20 a všechno, čím jsem si prošla, mě čeká znovu, mě pěkně děsí. Nebo, že k tomu nadhledu, který dnes mám, bych se musela dlouho propracovávat… Když občas zaslechnu, čím se trápí a co řeší mladší generace a co my už máme vyřešeno, řeknu si, zaplaťpámbu, že už jsem starší ;-)  

No řekni, nemáme my se vlastně líp?

Těším se na Tvůj dopis a líbám.

Tvoje Bára

Dopis Markéty: Náš intimní život? Pohoda, když přestaneme srovnávat